Šokující životní příběh Alice Coopera: Od hororu k rockové legendě

Počátky v kapele The Spiders

Ačkoliv se proslavil až jako sólový umělec, jeho hudební kořeny sahají do šedesátých let a garážové kapely The Spiders z Phoenixu v Arizoně. Spolužáci ze střední školy, vedeni touhou prorazit na hudební scéně, se dali dohromady v roce 1964. Vincent Furnier, později známý jako Alice Cooper, se ujal role zpěváka a frontmana. Kapela se zpočátku věnovala převážně cover verzím hitů od The Beatles, The Rolling Stones a dalších ikon tehdejší doby. Postupně ale začali experimentovat s vlastním materiálem, inspirovaným hororovými filmy, vaudeville a psychedelickým rockem. Právě tato směs temných témat a syrové energie se stala poznávacím znamením The Spiders a později i Alice Coopera.

Přesun do Los Angeles a změna jména

Počátkem 70. let se Alice Cooper, unavený bojem s konzervativním publikem na Středozápadě USA, rozhodl pro radikální krok. Kapela se přestěhovala do Los Angeles, mekky rock'n'rollu, kde doufali v příznivější přijetí své provokativní show. Los Angeles v té době žilo rockovou hudbou a dekadentním životním stylem, což perfektně ladilo s image a hudbou Alice Cooper.

Změna prostředí si vyžádala i změnu jména. Kapela, do té doby známá jako "Alice Cooper", se rozhodla přijmout jméno svého frontmana za své. Tento strategický tah se ukázal jako geniální. Jméno Alice Cooper se stalo synonymem pro šokující a teatrální rockovou show, která kombinovala prvky hororu, vaudeville a hard rocku.

Kontroverzní image a šokující vystoupení

Alice Cooper, vlastním jménem Vincent Damon Furnier, si za svou kariéru vybudoval image kontroverzního rockera, která se stala neodmyslitelnou součástí jeho show. Jeho vystoupení jsou proslulá svou teatrálností a šokujícími prvky, které často odkazují na hororovou estetiku. Na pódiu se objevoval s hady, gilotinou, umělými useknutými hlavami a dalšími rekvizitami, které vzbuzovaly u diváků šok a zděšení. Cooperova image a showmanship mu vynesly přezdívku "Kmotr shock rocku".

Jeho kontroverzní vystoupení ale nezůstávala bez odezvy. Často se setkával s kritikou ze strany konzervativních kruhů a náboženských skupin, které ho obviňovaly z propagace násilí a satanismu. Některé jeho koncerty byly dokonce zakázány. Cooper se ale bránil tím, že jeho show je pouze formou zábavy a že se nesnaží nikoho pohoršovat. Naopak, tvrdil, že jeho cílem je pobavit a šokovat publikum, a to se mu dařilo měrou vrchovatou.

Průlomový hit I'm Eighteen

Píseň "I'm Eighteen" znamenala pro Alice Coopera zásadní zlom v kariéře. Vydaná v roce 1970, tato hymna teenagerské revolty se stala prvním velkým hitem kapely a katapultovala je do povědomí široké veřejnosti. Drsný zvuk kytary, syrová energie a provokativní text o frustraci a zmatku dospívání rezonovaly s mladou generací a staly se symbolem vzpoury proti zavedeným pořádkům. "I'm Eighteen" se vyšplhala na 21. příčku amerického žebříčku Billboard Hot 100 a otevřela kapele dveře k úspěchu. Píseň se stala pevnou součástí koncertního repertoáru Alice Coopera a dodnes patří mezi jeho nejznámější a nejoblíbenější skladby. Její vliv na rockovou hudbu je nepopiratelný a inspirovala celou generaci hudebníků.

Éra glam rocku a alba Love It to Death, Killer

Počáteční léta Alice Cooper v Los Angeles nebyla procházkou růžovým sadem. Kapela se potýkala s nezájmem publika zvyklého na drsnější west coast rock. Zlom nastal po setkání s mladým divadelním režisérem Shepem Gordonem, který v jejich bizarních vystoupeních viděl potenciál. Gordon jim pomohl získat smlouvu s vydavatelstvím Warner Bros. Records a produkovat jejich třetí album "Love It to Death" (1971). Tato deska, s hity jako "I'm Eighteen" a "Ballad of Dwight Fry", znamenala průlom v jejich kariéře a definovala zvuk glam rocku - směs hard rocku, popu a teatrálnosti. Album se stalo komerčním úspěchem a katapultovalo Alice Cooper do hudebního mainstreamu. Následující album "Killer" (1971) potvrdilo jejich status hvězd a přineslo další hity "Under My Wheels" a "Be My Lover". Éra glam rocku byla v plném proudu a Alice Cooper, s jejich provokativními vystoupeními plnými hororových prvků, se stali jejími ikonami.

Vrchol slávy s albem School's Out

V roce 1972 přišel zlomový okamžik s albem "School's Out", které se stalo jejich komerčně nejúspěšnějším počinem a katapultovalo Alice Coopera mezi rockové hvězdy. Titulní skladba, hymna vzdoru proti škole, se stala generační hymnou a dodnes patří mezi nejznámější rockové songy. Album se pyšnilo silnými rockovými riffy, provokativními texty a teatrálními živými vystoupeními, které zahrnovaly gilotiny, hady a panenky. "School's Out" upevnilo pověst Alice Coopera jako mistra šokujícího rockového divadla a pomohlo definovat žánr shock rocku.

Sólová kariéra a experimenty s hard rockem

Po rozpadu původní kapely Alice Cooper v roce 1975 se Vincent Furnier, muž stojící za touto personou, vydal na sólovou dráhu. Jeho první sólové album, "Welcome to My Nightmare", vyšlo v témže roce a znamenalo další milník v jeho kariéře. Album, které produkoval dlouholetý spolupracovník Bob Ezrin, bylo konceptuálním dílem, které rozvíjelo děsivé divadelní představení, jimiž byl Cooper proslulý. "Welcome to My Nightmare" se stalo komerčním úspěchem a potvrdilo Cooperovu pozici sólového umělce.

Období comebacku v 80. letech

Po těžkém období poznamenaném alkoholem se Alice Cooper vrátil na scénu v roce 1986 s albem Constrictor. Album, které produkoval Beau Hill, přineslo hity „He's Back (The Man Behind the Mask)“ a „Teenage Frankenstein“. Píseň „He's Back (The Man Behind the Mask)“ se stala ústřední melodií hororového filmu Pátek třináctého 6: Jason žije a potvrdila Cooperův status ikony hororového žánru.

Následující album Raise Your Fist and Yell (1987) pokračovalo v drsnějším zvuku a obsahovalo hity „Freedom“ a „Lock Me Up“. Cooperova turné k tomuto albu byla známá svými propracovanými hororovými scénami a kontroverzními prvky, které vyvolávaly kritiku ze strany konzervativních skupin.

V roce 1989 vydal Cooper album Trash, které se stalo jeho komerčně nejúspěšnějším albem od dob Billion Dollar Babies. Producent Desmond Child pomohl Cooperovi vytvořit album plné chytlavých melodií a hardrockových riffů. Písně jako „Poison“ a „Bed of Nails“ se staly celosvětovými hity a vrátily Coopera na vrchol hudebních žebříčků. Trash získalo platinovou desku a upevnilo Cooperovu pozici jedné z nejvýraznějších postav rockové hudby.

Vliv na hororový punk a metal

Alice Cooper, král šokujícího rocku, měl nesporný vliv na vývoj hororového punku a metalu. Jeho teatrální a děsivá vystoupení, plná hadů, gilotin a umělé krve, se stala vzorem pro celou generaci hudebníků toužících po něčem temnějším a provokativnějším.

Srovnání některých aspektů Alice Coopera - hudebníka a filmové postavy

Vlastnost	Alice Cooper (hudebník)	Alice Cooper (postava)
Pohlaví	Muž	Fiktivní, často prezentována jako žena
Období působnosti	Od 60. let 20. století	Od 70. let 20. století
Žánr	Hard rock, shock rock, heavy metal	Horor

Kapely jako Misfits, The Damned a The Cramps čerpaly z Cooperova hororového obrazu a přidaly do něj punkovou syrovost a energii. Jeho vliv je patrný v jejich morbidních textech, agresivním projevu a vizuální estetice.

Vliv Alice Coopera se ale neomezoval jen na punk. I heavymetalové kapely jako Slayer, Slipknot a Rob Zombie se hlásí k jeho odkazu. Jeho divadelní pojetí koncertů a propojení hudby s hororovými prvky se stalo nedílnou součástí metalové kultury.

Alice Cooper tak svými šokujícími vystoupeními a temnou vizí pomohl zrodit a formovat hned několik hudebních žánrů, které dodnes oslovují miliony fanoušků po celém světě.

Pokračující turné a status legendy

Alice Cooper, původně Vincent Damon Furnier, si za svou více než padesátiletou kariéru vybudoval status rockové legendy. Jeho teatrální a hororové show, plné gilotin, umělých hadů a rozstříknuté umělé krve, z něj udělaly ikonu shock rocku. I přes svůj věk Cooper stále aktivně koncertuje a objíždí svět se svou show. Jeho energie a nasazení na pódiu je obdivuhodné a dokazuje, že věk je jen číslo. Fanoušci na jeho koncertech mohou i dnes slyšet klasické hity jako "School's Out", "Poison" nebo "No More Mr. Nice Guy". Cooperova show není jen o hudbě, ale i o vizuální stránce a příběhu, který vtáhne diváky do jeho temného a fascinujícího světa. Jeho vliv na rockovou hudbu je nepopiratelný a inspiroval nespočet dalších umělců, jako jsou Marilyn Manson, Rob Zombie nebo Slipknot. I po tolika letech na scéně Alice Cooper dokazuje, že je stále králem shock rocku a jeho turné jsou stále vyprodané po celém světě.